|
|
Teorie a praxe středoškolského vzdělávání zrakově postižených v ČR
KŘÍŽ, Michal
Zrakové postižení lze definovat jako absenci nebo nedostatečnost kvality zrakového vnímání. Také se dá říci, že zrakově postižení (někdy též ZP) nebo osoby se zrakovým postižením jsou lidé s různými druhy a stupni snížených zrakových schopností. Člověk přijímá zrakem přibližně 85% informací z okolního světa, je proto zřejmé, že zraková vada ovlivňuje celou osobnost člověka. Tímto se rozumí ti, u nichž poškození zraku ovlivňuje činnosti v běžném životě a u nichž běžná optická korekce nepostačuje. V ČR se v současné době udává počet kolem 60 000 těžce zrakově postižených, a to ve všech věkových kategoriích. Z 1 000 nově narozených dětí se odhaduje 5 {--} 20 se zrakovým postižením. Ve Školském zákoně se uvádí: Školská výchovná zařízení zajišťují dětem, žákům a studentům vzdělávání, sportovní a zájmové činnosti v době mimo vyučování i ve dnech pracovního volna nebo v období školních prázdnin. Volný čas se chápe jako čas, v němž člověk svobodně volí a koná takové činnosti, které mu přinášejí potěšení, zábavu, odpočinek, které více či méně rozvíjejí a obnovují jeho tělesné a duševní schopnosti, popřípadě tvůrčí síly. Práce je určena všem, kteří přichází do styku se zrakově postiženými studenty, především pro rodiče těchto dětí, učitele a ředitele běžných i speciálních škol, kteří mají ve své třídě zrakově postižené děti. Dále by má práce měla zlepšit informovanost o možnostech volnočasových aktivit a popřípadě k rozšíření jejich nabídky podle zájmu studentů.
|
host ::
RSS.